14. kolo - zápas s Vinoří (23.9.2015) + hodnocení sezóny
Jeden SET, vlastně několikrát jen jeden BOD stačil k tomu, aby letošní sezóna byla dokonalá, takto je pouze výborná :o)
Ve včerejším zápase jsme totiž měli dva postupné cíle – za prvé neprohrát o více než 3 body a za druhé ideálně vyhrát. Splnění jednoho z těchto cílů znamenalo vítězství ve skupině, pohár, peněžní odměnu a rezervované místo na Turnaji Mistrů! Leč tvrdě jsme narazili.
Proti nám se sešel soupeř z Vinoře (do té doby druhý) v plné sestavě a ve výborné formě. Zejména jejich elitní útočná trojice nás v ofenzivě jednoznačně převyšovala a i v obraně měl soupeř díky své pohyblivosti navrch a vybíral naše – jindy jistě bodové - balony. Hlavně a právě proto jsme se prakticky ve všech zápasech dostali do, pro nás nezvyklé situace a to – uhrát set a zachránit alespoň remízu. Druhý z cílů (vyhrát) tak vzal brzy za své a naše úsilí směřovalo už jen k co nejmírnější porážce, která by nás udržela na 1.místě. Už po čtyřech zápasech jsme ale prohrávali 2:0 a vypadalo to, že i první postupný cíl bude nedosažitelný. Následovala ale série 3 remíz (zejména výkon Martinovi trojice byl téměř heroický :o)) a naše naděje tak opět ožila – zbývali poslední dvojky = čtyři sety …… každý jeden mohl rozhodnout v náš prospěch. Prohlášení typu "To musíme dát" nebo Radkovo romantické "No to by mě nasr...lo, kdyby jsme to nedali" slibovalo velké odhodlání a motivaci. Bohužel ale i v tomto případě se potvrdilo otřepané heslo, že „poslední krok bývá nejtěžší“ – nejblíže kýženému cíli byli Aleš s Pavlem hned v prvním setu předposlední dvojky, kde za stavu 8:7 pro soupeře bylo Pavlovi písknuto sporné sako a set nakonec skončil výsledkem 10:9 pro domácí. I v poslední dvoje byla hlavně ve druhém setu šance na úspěch (ano opravdu úspěch = vyhraný set :o)), ale soupeř nakonec i tuto koncovku zvládl a stanovil tak konečné skóre na, pro naše ambice zdrcujících 4:0. Tímto výsledkem nám prakticky mezi prsty proteklo celkové prvenství se všemi bonusy a do čela konečné tabulky jsme pustili právě Vinořské. Nutno však pro objektivitu zdůraznit, že šlo skutečně o soupeře, který byl o parník lepší, než kterýkoli jiný proti kterému jsme kdy jako Béčko nastoupili a vyhrál naprosto zaslouženě. Zajímavé je, že nevyhrál díky nějakým posilám v podobě hotových hráčů, ale díky svému každopůlročnímu zlepšování, díky němuž se aktuálně dostal výkonnostně před nás. Za to mu všechna čest a pro nás (snad) inspirace. Troufnu si proto oponovat názoru, že jsme hráli špatně – podle mě jsme hráli průměrný zápas na úrovni našich možností, ve kterém bychom s jakýkoli soupeřem v 5.tř. možná i poměrně hladce vyhráli. Včerejší Vinoř ale byla jiný level a prostě nás přejeli ……
Hodnocení sezóny i přes závěrečný dílčí neúspěch musí být samozřejmě pozitivní – kdyby nám před sezónou někdo řekl, že hladce postoupíme a o první místo se budeme prát do posledního setu, poslední dvojky, posledního zápasu, určitě bychom to brali. Ale vzhledem k průběhu sezóny, kdy jsme si jediné 2 porážky připsali v posledních 3 zápasech, je celkový dojem přeci jen lehce pošramocený. Každopádně vše zlé je pro něco dobré – věřím, že to pro nás (pro mě tedy určitě) byla facka před zimní přípravou a sezónou ve 4. třídě, kde lze očekávat většinu soupeřů podobného výkonnostního kalibru. Je tak jen na nás, jak se se včera nastaveným zrcadlem vypořádáme – zda v zimě uděláme vše pro další zlepšování nebo budeme přešlapovat na místě a budeme tak riskovat podobné průběhy a výsledky jako včera ….
P.S. jeden statistický údaj na závěr pro ty, kdo dočetli až sem – 12 vítězství by v každé jiné třídě bezpečně stačilo na 1. místo :o)